Komančský tanec deště

středa 2. květen 2012 16:16

sxc.hu

Mezi mnoha lidmi stále rezonuje zakořeněný názor, že za negativními jevy minulého režimu, které nakonec vedly k jeho pádu, stály chyby konkrétních lidí. Idea sociálně spravedlivé komunistické společnosti je podle tohoto názoru v zásadě správná a měli bychom se o ni nadále pokoušet.

Důvodem, proč se nám tuto spravedlivou společnost nepodařilo ani za 40 let usilovné snahy vybudovat (v Sovětském svazu na to měli ještě déle) bylo jenom to, že se moci chopili různí kariéristé, diktátoři a neschopní byrokraté, kteří krásnou ideu komunismu zneužili k vlastnímu obohacení a ke snaze legitimizovat své mocenské ambice. Všechny ty ošklivé přehmaty (fyzická likvidace opozice, systematické zastrašování zbytku populace, donášení, nedostatek spotřebního zboží, černý trh atd. atd.) můžeme přičítat tomu, že se na vrchol dostaly nekompetentní kádry, a ne ti skutečně schopní a zapálení.

Kdybychom jen na to měli více času, kdyby se nám jen tehdy podařilo dostat na správná místa ty správné lidi, pak bychom se toho komunismu, toho skutečného, opravdového komunismu, ve kterém již člověk nebude člověku závidět, jeden druhého vykořisťovat a všichni si budou zaslouženě užívat plody společné práce, přeci jen nakonec dočkali.

Minulost pro nás byla cennou zkušeností, můžeme se poučit z jejích chyb a vyvarovat se dřívějších přehmatů. Vědecko-technická revoluce opět pokročila a výpočetní technika, kterou máme nyní k dispozici, je nesrovnatelně výkonnější než ta, se kterou jsme pracovali v 80. letech. Nový Prognostický ústav tak bude moci vypočítat budoucí poptávku s mimořádnou přesností, což nám umožní dokonale nastavit dlouhodobé výrobní plány a nedostatek toaletního papíru už se nebude nikdy opakovat. Právě nyní, když v současné krizi kapitalismus opět prokázal svou nefunkčnost a odkryl nám svou pravou asociální tvář, je čas na nový, polidštěný socialismus, který bude lepší než ten předchozí. Nebo ne?

 

Rainmanovo prokletí

Autor Zlaté ratolesti a nestor moderní sociální antropologie James George Frazer přináší, podobně jako Julia Butree, zajímavé svědectví o životě a zvycích indiánských komunit na jihozápadě Spojených států (ačkoliv by se mi to celkem hodilo, nebyli to Komančové). Ty pořádaly každý rok v období sucha velké dešťové rituály, mající zajistit dostatek vláhy pro příští sklizeň. Nebyla to žádná legrace, v drsných pouštních podmínkách Nového Mexika a jižního Colorada mohl pozdní nástup dešťů, nebo jejich nedostatek, způsobit velké strádání i hladomor. Dešťovým obřadům se proto přikládala velká důležitost.

Ačkoliv šlo o rituály kolektivní, kterých se museli povinně účastnit všichni členové komunity, za jejich organizaci a správné provedení odpovídal duchovní vůdce, většinou šaman a náčelník v jedné osobě, což byla funkce spojená za normálních okolností se značnou sociální prestiží. Býval to jeden z nejstarších mužů kmene, neboť zde, podobně jako u prérijních Indiánů na Středozápadě, fungovala jakási forma gerontokracie. K úspěchu byla nezbytná značná disciplína, neboť i jediný člen kmene mohl svou nekázní (špatně prováděný tanec, nesprávné ustrojení) ohrozit úspěch celého podniku. Duchové by pak prosby nevyslyšeli a seslali na zemi hlad.

Náčelník se svými pomocníky proto bedlivě kontroloval přípravy i provádění samotného obřadu a případní narušitelé byli přísně trestáni. Zároveň ale do značné míry sám zodpovídal za výsledek, takže v případě selhání (déšť se nedostavil) byl svými lidmi mnohdy obviněn z neschopnosti komunikovat s duchy. Někdy se mu podařilo usměrnit hněv ostatních tím, že ze špatné úrody obvinil šamany sousedních kmenů, kteří prý s pomocí černé magie seslali na lidi prokletí. V období hladu tak často docházelo k mezikmenovým válkám. Občas to ale nepomohlo a frustrovaný lid neschopného náčelníka vyhnal, v horším případě dokonce zabil.

 

Vinnetouův omyl

Hlavní omyl Indiánů spočíval v tom, že se upřímně domnívali, že existuje spojitost mezi dešťovými tanci a příchodem deště. My dnes víme, že o čase příchodu a intenzitě sezónních srážek rozhoduje mnoho faktorů, ale skupinové křepčení v barevných kostýmech mezi ně nejspíš nepatří. Když je celý úvodní předpoklad chybný, pak vůbec nezáleží na tom, kdo a jak celý rituál vede. Můžeme si zvolit za náčelníka toho nejschopnějšího osmdesátníka v dějinách, který má za sebou již mnoho deštivých sezón a stejně nám to déšť nezajistí. Můžeme donutit všechny členy kmene tancovat úplně správně a naplno, či dokonce nad plán, a stejně nebudeme mít žádnou záruku, že v příštím roce nebudeme hladovět. Protože přivolat déšť za pomoci tance zkrátka není možné.

Podobně komunismus nikdy nebude fungovat, bez ohledu na to, jak moc se o něj budeme snažit. Nebude fungovat zkrátka proto, že jeho fundamentální předpoklady jsou od počátku chybné. Kardinální otázku proč tomu tak je, nelze na takhle omezeném prostoru zodpovědět, ale je možné poukázat na důvod nejobecnější.

Spravedlivá společnost v této podobě nemůže existovat, protože není přirozená. Aniž bych chtěl být obviňován z nějakého biologického determinismu, kompetitivnost je našemu druhu vrozená, je to evoluční danost, kterou můžeme potlačovat jen za cenu násilí. Lidé nejsou stejní, nemají stejné výchozí podmínky a nejsou stejně chytří, rychlí, ani stejně schopní. A ti schopnější nebo mazanější budou vždycky usilovat o větší podíl na zdrojích a společenské prestiži a také ho získají, protože jsou schopnější. Alespoň zatím se tak vždycky stalo. Spravedlivé společnosti tak lze dosáhnout jen za cenu násilného potlačení ambicí těch nejvíce ambiciózních. Kapitalismus má opačný problém: dává ambiciózním až příliš prostoru a mnohdy nedostatečně chrání ty slabší a pomalejší. Ale je to alespoň přirozená struktura, která funguje sama, bez vnějšího nátlaku. Jako v přírodě. U socialismu bude muset být tento nátlak tím tvrdší, čím spravedlivější společnost budeme chtít nastolit. Komunismus možná sám o sobě není utopickou představou, představa komunismu bez totality ale rozhodně utopická je.

Existuje řada dalších důvodů proč by komunismus, ba ani příjemně lenivý gulášový socialismus 70. a 80. let, nemohly znovu fungovat tady a teď. Je celkem zbytečné se o ně pokoušet, protože se to nepovede, ať nás povede kdokoliv. Ostatně v dalším příspěvku bych se chtěl zmínit o tom, proč právě se současnou KSČM nemáme nejmenší naději se k naší utopii ani přiblížit. Nefungovalo to tenkrát a nebude to fungovat ani v budoucnu, nicméně Češi mají zvláštní potřebu se o tom periodicky přesvědčovat.

Severoameričtí rudoši dávno pochopili, že jejich podivné taneční rituály k ničemu nevedou a dnes je předvádějí jen pro pobavení turistů v rezervacích. My se našim rudochům chystáme poskytnout druhou šanci. To zas bude tanec :-(

Petr Holý

AndreaMně se článek moc líbí..13:0827.5.2012 13:08:40
kubrtK milým diskutérům08:014.5.2012 8:01:56
kubrtre : Pro kubrta a PavlaCh:07:534.5.2012 7:53:15
Pavel Ch.Ad KR: Diky, to se mi ulevilo22:443.5.2012 22:44:26
KRAd PavelCh22:223.5.2012 22:22:12
Pavel Ch.Ad KR: s kubrtem v jednom pytli?21:443.5.2012 21:44:47
KRPro kubrta a PavlaCh:21:193.5.2012 21:19:45
Petr HolýOdpověď pro pana Kubrta14:313.5.2012 14:31:17
ZipPěkný článek14:113.5.2012 14:11:55
PavelChkubrt to podal skvele,12:073.5.2012 12:07:56
jardaMate pravdu kubrte02:393.5.2012 2:39:06
marekNo pěkně Vás21:112.5.2012 21:11:20
kubrtMoc hezky jste se vykecal20:442.5.2012 20:44:18

Počet příspěvků: 13, poslední 27.5.2012 13:08:40 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Petr Holý

Petr Holý

Chci psát o všem co mě zajímá, trápí, nebo naopak těší.

Absolvent Fakulty sociálních věd na Karlovce, v současnosti čerstvě hledající smysluplné uplatnění. A taky člověk, kterému není lhostejné to, co se kolem něho děje.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy